Březen 2016

Kdy jsem si to uvědomila?

24. března 2016 v 16:42 | Hann. |  Má existence.
Vím, že letos mám uzavřít povinně nepovinnou školní docházku, vím, že letos maturuji. Ale stále to bylo vše daleko. A nebo alespoň dost daleko na to, abych nebláznila. Jenže když si uvědomím, že mám je 52 dní a budu dělat ústní část a školní (profilovou) část. Je to najednou velmi blízko. Navíc ještě ani nemám zpracovány všechny otázky! :O a více než polovina lidí od nás ze třídy už se otázky učí. trochu více mě deptají
Nicméně mi konečně přišla pozvánka na talentovou zkoušky na pedagogickou fakultu. A to vědomí, ten pocit, že jsem vlastně tak hrozně moc dospělá, že budu za necelý měsíc dělat příjmací zkoušky na VŠ..

Jako malá jsem si myslela, že až ji budu studovat, budu už konečně vědět co chci. Kým chci být, kde chci pracovat, bydlet. Čeho chci v životě dosáhnout. Ale já nevím nic. Nevím, jestli jsem si vybrala správné VŠ, nevím ani, jestli chci ddělat učitelku. Nevím, kde chci za 10 let být. Nejsem si jistá, zda to vůbec někdy budu dopředu vědět...



Dokud se to nepovede

15. března 2016 v 20:40 | Hann. |  kotlíček.
Tento článek píši na 180x pokus i přesto, že vím, o čem chci psát. Jenže začátky jsou tak těžké. Mám v hlavě kostru, mám v hlavě slova. A stejně to zkouším znovu a znovu.

Tahle věta je momentálně takovou mantrou mého života. Mám pocit, že měla být od narození, ale v průběhu let kamsi zapadla a až nyní opět oběvuji její silný význam. Dost mi pomáhá dostat se dál i přesto, že mám pocit, že to nejde. A vlastně je to vidět. už píši a ani nevím jak. Ale mé prsty ťukají do klávesnice písmena, která tvoří slova a ty věty. A zdá se, že úspěšně vytvoří něco publikovatelného

Už téměř 5 měsíců trénuji na příjmačky gymnastiku, plavání, běh,.. není toho málo. Ale abych dokázala pokořit čas, který je daný, nedá se dělat nic jiného než trénovat. Kolikrát už jsem spadla při pokusu o stojku a narazila si koleno, kdy mi nakonec bolest nedovolila chvíli stoupnnout si na nohu. Kolikrát jsem si narazila žebra na bradlech která ani NEMÁM v příjmačkách. Kolikrát jsem se v polovině bazénu zastavila a musela nadechnout pořádně, abych se neutopila. Ale pak se objevil ten hlásek, který mi vnutil zkusit to znovu. A nebylo to jednou, ale už tisíckrát.

Nyní je tu však další osoba, která mi větu omílá stále dokola. Pořádná trenérka na gymnastiku. A ani nevíte, jak je super, když jí i sobě, po hodině marných pokusů o gymnasticky správně provedené kotouly vzad ukážete hned několik takových prvků. Ten pocit je k nezaplacení. Ta námaha, bolest v rukou při přípravě, pálení břišních svalů..to vše k něčemu je.

Úspěch je směsicí tvrdé práce a velkých snů
- Lee Iacocca

Maturitní ples

6. března 2016 v 16:29 | Hann. |  Má existence.
To se takhle jednou stalo, že jsem vyrostla a byla v posledním ročníku na gymnáziu. A jak už je tradicí, konal se maturitní ples. A já byla, prosím pěkně, jednou z hvězd tohoto večera. Byla jsem princezna. na konci článku foto šatů :)