Uvažující.

29. července 2015 v 9:39 | Hann. |  Má existence.
Bývaly doby, kdy jsem bez blogu nemohla být. Měnila jsem názvy, vzhled, zaměření, styl psaní. Hledala jsem tak samu sebe a doufala, že mi v tom blog pomůže. A možná že z části ano, ale rozhodně bych mu nepřipisovala více než 50% mého já. Také byly časy, kdy jsem musela psát, protože mě to uspokojovalo a naplňovalo, a protože bylo pár lidí, kteří rádi četli (nebo prostě jen četli) to, co jsem napsala. To se mi líbilo především proto, že to vypadalo, že konečně mám "nějaké přátele". Bylo spolehnutí na holky čtenářky, které, ať už z jejich vlastní iniciativy, nebo proto, že se to tak nějak mělo, psaly komentáře a zajímaly se o můj život. Ráda jsem ho sdílela s tím malým kruhem lidí, kteří to tady znali a nerada s tím obrovským oceánem internetu. A sdílela jsem na bloggu svůj život opravdu ráda. Psala jsem ráda, kde jsem byla, co jsem dělala, o čem jsem se bavila s dotyčnými. A pak přišel zvrat v mém osobním životě, kdy jsem našla někoho, s kým všechny tyhle myšlenky mohu sdílet. Někoho, komu jsem začala důvěřovat a byla jsem mu otevřená. Ten člověk pro mě znamenal mnoho již od začátku, kdy jsme si jen psali a nemyslila jsem si, že bychom se kdy viděli.
Dnes je to můj přítel. Ten člověk, kterého beru jako svou rodinu, kterého bych bezmezně chránila a kterého miluji.
Přišla jsem na to, že i když mi ostatní lidé tady mohou poradit, nikdy za mě nic nevyřeší. I když se budou zajímat a budou mi chtít třeba pomoci, dostatečně nepomohou.
Protože vždycky to bude na pisateli, jak se rozhodne a zda s tím vším něco udělá. Každou válku si člověk nakonec musí vyhrát sám. My můžeme být jen obyčejnými pěšáky, vojáky, kteří prorazí to nejhorší nebo to nejvíce banální, ale člověk sám je stratég a generál. Bez sebe totiž nic nezvládne.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 M` M` | Web | 30. července 2015 v 14:08 | Reagovat

moc hezky napsané :) ráda tvé články čtu :) blog používám jako únik od reality, ráda píšu jen o věcech, které nejsou nijak smutné nebo tak, aby tam mohl jakýsi únik z reality najít každý...jen tak koukat na oblečení, nebo si poslechnout písničku, cokoliv, jen ne přemýšlet ;)

2 userka userka | E-mail | Web | 2. srpna 2015 v 23:37 | Reagovat

To je krásný, když najednou nemáš potřebu se vypisovat, ale máš to komu říct ;) Závidím.

3 userka userka | E-mail | Web | 2. srpna 2015 v 23:59 | Reagovat

Když už "uvažujeme", má nějakej speciální význam to, že máš za přezdívkou tečku?

4 Hann. Hann. | Web | 3. srpna 2015 v 0:35 | Reagovat

[3]: Tuším, že to bude tím, že nikdy nemůžu mít poslední slovo. Ani v rodině, ani s přítelem. Vždycky mě někdo něčím překecá. Takže to bude pravděpodobně takový malý protest.

A jo, nemohu si stěžovat. Je spousta věcí, který se ani nehodí říkat v rodině, přítel pochopí :)

5 Monica. Monica. | Web | 6. srpna 2015 v 11:50 | Reagovat

Krásně napsané :) A pravdivé. Taky jsem jednu dobu měla takovou chvíli, kdy jsem se nepotřebovala vypsat na blog, ale teď už zase jo, no, tak jsem stále tady :D

6 Amazonka Amazonka | Web | 13. srpna 2015 v 10:42 | Reagovat

Ano, člověk si nakonec vše musí vyhrát sám na vlastní pěst, ale někdy je podpora hrozně důležitá a potřebná. Jistě, že pouze podpora ostatních lidí nestačí za zázrak, ale může kořenit právě v nich.

Krásně napsaný článek a dobrá myšlenka.

7 Monica. Monica. | Web | 13. srpna 2015 v 12:40 | Reagovat

[5]: Jinak na mém blogu probíhá kontrola affs, tak se zapiš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama