Hlavní strana|Hann.|19y.o.|insta 📷|song|"Ghost Town"

6. týden na vejšce.

18. listopadu 2016 v 21:36 | Hann. |  vejška!
Tak se zdá, že jediné na co mám čas, je psaní o vysoké. Navíc, chci se o to s vámi podělit a nepotřebuji u toho vymýšlet spoustu kravin :D je to pro mě navíc forma relaxace a uvědomím si, co jsem třeba udělala špatně.

Úterý se neslo v duchu zápočtů. Na atletice se mi povedlo splnit požadavky a dokonce je o 4 cm překonat. A to je hodně, přátelé. Vrhnout koulí necelých 7 metrů jsem si v životě nedokázala představit. A, světe divte se, povedlo se.
Gymnastika je na tom bohužel hůře. Nemám jednu část zápočtu a to jenom proto, že jsem lenoch a nejsem schopná vytrénovat břišní svaly. Pak zatnu ty stehenní a do vteřiny dostanu křeč do nohy. Takže nic nevydržím.

Ve středu jsem si udělala volno. Měla jsem jít ven s kamarádkou, to padlo. A k večeru jsem se přesunula za přítelem, který mi už před nějakou dobou udělal radost a koupil nám lístky na premiéru Fantastických zvířat. Kdo neví, o jaký film se jedná, styďte se! Jak jsme tam tak seděli a čekali než to začne, a pak najednou hudba a začátek dost podobný HP a ta atmosféra a to všechno...aaaach, byl to úžasný návrat do kouzelnického světa. Úplně jsem se rozzářila a začala usmívat. Film byl super, Rowling i Yates to zvládli na jedničku. Jsou věci, které bych trochu pozměnila (třeba spousta výbuchů, více kouzel, apod.), ale pak jsou věci, které mě nadchly! (Třeba kůrolez Větvík :3). V hlavní roli Eddie Redmayne, který je mi příjemný a charismatický. Znám ho sice pouze z Teorie všeho, ale rozbrečel mě tam. A to se málokdy povede. Má ten svůj zvláštní úsměv :)

Ve čtvrtek samozřejmě volno a dneska škola. Nic zajímavého se nedělo.
Nicméně mohu vám doporučit knihu, kterou teď čtu do školy. Je o životním stylu a na co si dávat pozor. Od Tomáše Kašpara - Nespěchejte do rakve. Jsem zatím v polovině, ale je zajímavé přečíst si něco o stereotypních názorech nebo různé druhy experimentů , které potvrdí domněnku, ale bohužel se jimi nikdo nakonec neřídí.

Čtete právě nějakou knihu nebo e-knihu? Podělte se o tituly.
 

Další 3 týdny na vejšce. Začínám přežívat.

10. listopadu 2016 v 21:18 | Hann. |  vejška!
Upřímně, poslední 3 týdny mi nějak splývají. Ani nemám pocit, že toho je tolik za mnou.
Zápočty z lezení děláme hned od první hodiny u stěny a už tenkrát se mi povedlo si polovinu splnit. Ke dnešku už mám celé "outdoorovky" za sebou. Tak šikovná jsem. A navíc se bojím výšek, tak jsem to chtěla mít už za sebou :D
Také se začalo se zápočty z atletiky, kde mi chybělo 10 cm, abych měla vše hotovo. Běhat jsem zvládla. Nemám z toho času radost, ale lepší než drátem do oka. Navíc, na známce mi nezáleží a ani nikomu jinému. Tady už se na vyznamenání nehraje a nejsem ani aspirantkou na stipendium.
S gymnastikou se pojedu prát příští týden. Máme za sebou teoretický test, ale bůhví, jestli jsem to napsala dobře. V šatně jsme si v tom s ostatníma holkama udělaly šílený bordel.
Nejlepší zápočty jsou stejně z tréninku gymnastiky nebo florbalu. Stačí totiž pouze docházka.
-a teď veledůležitá zpráva-
Také jsme byli tuhle v televizi na ČT1! Byla to ohromná událost a dokonce jsem chvíli v záběru. Ten den mi to vůbec nešlo a tak jsem ráda, že tam jen probíhám. I tak vypadám, že tam nepatřím.
-konec veledůležité zprávy-

Začínám pomalu pracovat na seminárních pracích do hodin na výchovu ke zdraví. Bojím se, že toho pak najednou bude strašně moc a nebudu stíhat. A úplně nejvíc mě děsí představa zápočtů nebo zkoušek z předmětů. Somatologie, Biologické aspekty zdraví,... Někdy mi to vše přijde trapně logické a důvtipné, jindy vůbec netuším, o čem doktorky mluví.

Jak jste na tom vy? Máte za sebou už nějaké zápočty nebo zkoušky?
A pracující menšino, vrátili byste se zpět do školy?

Prosím ještě o radu, znáte někdo nějakou -> knihu o životním stylu současné české společnosti? <- Potřebuji ji přečíst a napsat recenzi. Moc mi pomůžete vašimi typy.

2. týden na vejšce. Myslela jsem, že do toho dám víc.

22. října 2016 v 19:52 | Hann. |  vejška!
Tak zase zdravím :) Dneska se nebudu rozepisovat o jednotlivých dnech, spíš to tak nějak shrnu a ponimrám se v tom jiným způsobem.
 


1. týden na vejšce, unavená af.

15. října 2016 v 22:42 | Hann. |  vejška!
Zdarec. Dlouho jsem nepsala, popravdě jsem nevěděla, jestli to tu náhodou nezruším. No zatim ne, tak se můžeme posunout dál.
Mám za sebou první týden na vysoký /pedagogická fakulta - tělák s výchovou ke zdraví. Takže si v úterý a ve středu hraju na taxikáře a budu vozit holky do tý prdele, kde máme těláky (jo, jsem z Prahy. Většina menších měst a vesnice jsou pro mě prostě prdelky :D). Takže jsme se v pondělí večer domluvily a úplně cizí lidi jsem odvezla na atletiku. Nejobávanější předmět nás všech holek. Ale aspoň ji máme odděleně od kluků, tak nevypadáme jako takový lemry. Jsem ráda, že jsme na tom všechny dost podobně s fyzičkou :D Prostě tragicky. Nakonec to ale bylo v pohodě. Sice jsem během prvních 2 koleček málem umřela, ale pak hra na babu, běžecká abeceda nebo sprintový rozběhy dost na pohodu. Zakončili jsme hodinu lehkým otlapkáním 4kg koulí na vrh. A taky nám bylo oznámeno, že s ní máme za 6 týdnů hodit necelých 7 metrů. Oukej, líbilo se mi na UK, děkuji, že mohu odejít tak brzo. Ne fakt, je to těžký af. A druhá část zápočtu je ze sprintu na 100 m. Čeká nás to 15. 11.

Pak přišla na řadu gymnastika na který byla dost sranda. Zvlášť, když netušíme co znamená podřep zánožný pravou apod. Alespoň já a dalších 12 spolužaček to nikdy neslyšelo :D Zápočet bude ale hukot. Mám totálně zkrácený tělo, takže se rozhodně neopřu s nataženými nohami dlaněmi o zem. Taky mám slabý tělo, takže nevydrřím v nadhmatu 30 s, nohy v pravém úhlu na žebřinách 5 s, ani neudělám 10 pánských kliků normálně, natož na třetí příčce zdola na žebřinách. Nejhorší je to, že to je jen začátek. A taky, že to polovina z vás pravděpodobně udělá a já si tu vylívám srdíčko :D

Končili jsme Sportovkama - florbalem. Tolik běhání jsme neměli ani na atletice :D

Ve středu jsme se s holkama nemohly skoro hýbat/chodit. Bolely nás nohy, záda. Pecka. A to jsem si napsala trénink gymnastiky. Je naštěstí v pohodě, děláme co potřebujeme. Tak jsem zvolila trénování na zápočet. A pak budu mít lezení na stěně, na to se fakt těším :)

A čtvrtek, pátek mám přednášky. Psychologie, biologie,... čtvrtek byl ještě ucházející, ale v pátek už jsem tam fakt usínala.

Suma sumárum, jsem zvědavá jestli mě vykopnou hned teď po prvním semestru nebo tak chvíli pobudu. Dneska až jsem schopna se nějak protáhnout, tak jsem se na to vrhla (v týdnu těch příležitostí moc není; navíc jezdim domů pravidelně nejříve v 5). Uvidím, co přinese další týden a možná se i pochlubím, prozatím se loučím.

PS. Chtěla jsem dát obrázek vystihující mé sportovní já, ale když zadáte "not a sports person", vyjede vám akorát x-liarda motivačních hubnoucích citátů a flexibilní, neupocení lidé. To vůbec nejsem já. Já jsem brambor.

Bez výčitek.

23. září 2016 v 15:17 | Hann. |  Má existence.
Musím přiznat, že oceňuji jednu věc bez blogů. Tedy bez svého i bez jejich pročítání.
Nevím proč, ale blogování mám prostě spojené s jídelníčky, hubnutím, životními příběhy. Asi před 4-5 lety jsem tu čekovala hodně hubnoucích blogů. Takové to období , kdy rosteme, měníme se, tloustneme. Tělo přestává zvládat noční nálety na lednici a balíčky chipsů.
Bez blogů totiž nemám výčitky ze sladkého ani ze slaného. Nedržím se, jím co chci. Občas ovoce, občas celou tabulku čokolády na posezení. A i když se váha zvedne třeba o 8 deka, netrápí mě to tolik, jako kdybych se tu furt objevovala a četla vás.
A tímto nikoho neobviňuji. Jen sebe, že jsem se nechala tak zblbnout.

Po dlouhé době málo slov?

20. září 2016 v 14:22 | Hann. |  Má existence.
Myslela jsem si, že sem už nikdy nenapíšu. Když jsem ukončila gymnázium a i můj vztah se vrátil do normálu a tedy bez dohadů a pochybností, neměla jsem už chuť sem psát. Ano, sem. Myslela jsem na to, že si založím nový blog, s novou kapitolou mého života. Věděla jsem, že se mi toho v létě stane spoustu a i vysoká mi toho dost přinese. Nicméně nejsem nějak schopná odejít jinam. Tedy prozatím ne. ten nový blog vůbec neexistuje.

Měla jsem dobrý plán, připravený dobrý rozvrh. Ale neměla jsem to dostatečně připravené celkově. A my si předměty zapisujeme sami. Jakmile to všechno začalo, během první minuty byla půlka věcí obsazená a já tak nervózní, že jsem se snažila naklikat hlavně všechno v časy, které jsem si pamatovala. Ono tohle totiž tak nějak trochu někdo zapomněl říct, že si rovnou budeme vybírat i čas. Což nás zpomalí od dalších klinutí a posune daleko v pořadníku, pokud nám něco nevyjde. Jo, furt mi to leží v hlavě.
Nedopadlo to úplně nejhůř, ale mohlo to být daleko lepší.

Taky jsem si psala na brigády. Byla jsem dost nadšená z toho, že bych mohla pracovat pro agenturu, která zprostředkovává kroužky na ZŠ i MŠ. Kdybych to hezky stihla včera naklikat, mohla jsem pro ně pracovat. S tímhle co mám teď bohužel nemám ani jeden termín možnost. A nebudu si to psát v pondělí, když to mám úplně volný :D Tak mě to trochu víc mrzí. Nejen v souvislosti s penězi, ale především bych měla nějakou praxi a i ve škole by mi to bylo bývalo pomohlo.

A na jakou VŠ budu od října chodit? Na Pedagogickou fakultu UK :)

Gargano, Itálie.

6. července 2016 v 17:21 | Hann. |  Má existence.
Minulý týden jsem vyvalila své špeky u moře a namazaná 30 SPF se snažila opálit. upřímně, dopadlo to strašně. Místy naprosto spálená, místy úplně bílá. Jako na kreténa. Jako bych se neuměla namazat :D no nevadí. Užila jsem si to. Teď se už jen loupu jak s nějakou, jak řekla kamarádka, leprou. jo, všichni víme, že jí nemám a nikomu takovou nemoc nepřeju, fakt ne

Top Pětka - Moje seriály /a něco navíc

30. června 2016 v 6:00 | Hann. |  Top Pětka
Říkala jsem si, že by nebylo od věci mít tu něco více strukturovaného, než jen obyčejný přehled mého života. A tak je tu Top Pětka. Dneska to jsou seriály. Dokážou mě dobře zbavit nudy a sníst spoustu drahocenného času :D

Tetování.

21. června 2016 v 14:22 | Hann. |  Má existence.
Kdysi, když byl ještě táta na světě, doma proběhla debata ohledně tetování. Od obou rodičů jsem si jasně vyslechla, že si nepřejí, abych jakékoliv měla. Ať si prý kreslím po těle hennou, ale jen ať to není na stálo. Že až budu stará, bude mě nudit. A bude vypadat hnusně. A blablabla..
Posledních pár měsíců ale nad tím stále více přemýšlím. Jsem plnoletá, zaplatím si to sama a nehodlám mít nějaké dílo přes celou ruku, záda, hruď..
Už od 16 chci nějaké, které bude mít spojitost s mým životem. Kreslila jsem si návrhy, jak by mělo vypadat. Ale pokaždé mi přijde moc obyčejné. A nikdy neobsahovalo vše, co bych chtěla. Nebo spíš, nedopadlo tak, jak si ho představuji, i přesto, že žádnou jasnou představu vlastně ani nemám.
Chci něco, co bude vystihovat můj život, HP nebo i rodinu.. něco, co mi třeba i připomene proč jsem na světě.
Když už mám konečně pocit, že je můj návrh dobrý, napadne mě něco dalšího. jsem noční sova, miluji HP a svou rodinu, jsem ryba, mám ráda vodu a moře, jeho vůni a vůni knih, knihy samotné a příběhy, které nám vypráví..
Tak ještě počkám. Ono se časem ukáže z čeho přesně chci, aby se tetování sestávalo. A pak to dám dohromady. A také vymyslím perfektní místo.

Tetování se mi líbí právě proto, že člověk může vystavit světu, ukázat okolí jeho touhy. Nebo myšlenky. Myslím, že dělat si tetování jen proto, že je to právě in je hloupost. Podle mě by mělo každé tetování něco znamenat. Netvrdím, že to musí všichni chápat, to ani nelze, pokud nejde o nějaké okultní symboly apod. Ale udělat si kotvičku, protože se teď tetuje nebo ptáčky.. Nemám pocit, že by všichni chtěli cestovat po moři nebo se cítili svázaní tak moc, aby museli ukazovat světu, jak chtějí být free.

Vy máte nějaké tetování? Velké nebo malé?
Má podle vás tetování smysl?
Chtěli byste tetování?


Jahodové mámení.

13. června 2016 v 12:40 | Hann. |  Má existence.
O víkendu jsme se vydaly na samosběr jahod. Miluju je. Vždycky je pěstovala babička, ale poslední dva roky jí je žerou slimáci. Nedokázala jsem si ani představit, jak to bude vypadat. Bylo mi jasné, že pole nebude bude velké, ale že některé jahody budou mít velikost mandarinek? To mě nenapadlo ani ve snu.

Kam dál